Antenní předzesilovač s násobičem Q

 

A máme zde další doplněk k našemu "stavebnicovému" přijímači, kterým si jej opět o nějaký ten krůček vylepšíme. Přidáme si mezi anténu a vstup směšovače další obvod, tak zvaný předzesilovač, který nám zesílí i ty slabší signály, které (zvláště při použití krátké antény) se nám ztrácejí v šumu. Zapojení na obrázku 1 má ještě jedno podstatné vylepšení – tak zvaný násobič Q. Jistě již víte, že čím má laděný obvod větší činitel jakosti Q, tím se na něm jednak nakmitá větší napětí, ale co hlavního – jeho rezonanční křivka je užší, tedy snadněji odstraní rušení pocházející od kmitočtově blízkých stanic. Toho lze docílit mnoha způsoby, ve zvláště extrémních případech má přijímač na vstupu krystalový filtr, ale my si to zařídíme daleko jednodušeji a levněji. Pokud jste někdy stavěli zpětnovazební přijímač (věřím, že takových je hodně), jistě jste si všimli jedné věci (a proto tam ta zpětná vazba je), že čím je více "utažená", tedy obvod blíže ke svému rozkmitání, tím je hlasitost příjmu větší, a ostatní stanice, mimo naladěnou, jsou slabší a slabší, až zmizí docela. No a z toho důvodu si takovou kladnou zpětnou vazbu (existuje i záporná, ta ale obvod zhoršuje, zato je užitečná jinde), aby nám tak zvaně "odtlumila" vstupní laděný obvod, takže se chová přesně tak, jako vy měl vysoké Q (nepleťte si to s IQ, hihi...). Tento předzesilovač je ovšem možno připojit k libovolnému jinému přijímači, třeba i elektronkovému, který má příliš širokou křivku propustnosti vstupního obvodu. Dá se tak vylepšit i R3, R4, R311 a podobné vykopávky.

Obrázek 1

Vlastní násobič Q pracuje s polem řízeným tranzistorem (FET), já jsem použil BF245, jelikož jsem jiný po ruce neměl, ale výhodnější by byl nějaký nízkošumový typ. Kdysi jsem si vozil z Ruska (pardon, tehdy SSSR) výborné typy KP303, s těmi jsem postavil mnoho pěkných věcí. Zkuste se podívat do katalogů, věřím, že existuje nějaký ten ekvivalent. Ale dále k zapojení – přijímaný signál z antény je přiveden na laděný obvod L1 C2 buď přes vazební kondenzátor s malou kapacitou C1 (při sepnutém vypínači), nebo přes útlumový článek R1 R2 (při rozepnutém vypínači). S kapacitou vazebního kondenzátoru doporučuji trochu polaborovat, vyzkoušet nejvhodnější hodnotu, která závisí na délce antény, jejím provedení, průměrné síle (slabších) signálů, zesílení stupně, a tak podobně. Ve vzorku jsem použil malý trimr v trubičkovém provedení ze starého TV tuneru a v zadním panelu vedle anténního konektoru mám otvor pro šroubovák k jeho nastavování (tedy ne nastavování šroubováku, ale trimru, hihi).

K regulaci velikosti zpětné vazby, a tím i zvětšení jakosti vstupního obvodu, slouží potenciometr R10. Při zvětšování hodnoty jeho odporu se zpětná vazba zmenšuje, a opačně. Při příliš velkém stupni zpětné vazby se zesilovač změní v oscilátor, začne kmitat, ale to již jistě znáte z přímozesilujících zpětnovazebních přijímačů. To je ovšem zjev značně nežádoucí, jelikož pak dochází k vyzařování kmitů anténou a tím k rušení okolí. Také jakost obvodu prudce klesá, a v extremním případě by SNAD (není odzkoušeno) mohlo dojít i k poškození tranzistoru. Nejlepší vlastnosti má tento obvod těsně před nasazením vlastních kmitů.

Tranzistor T2 je již víceméně pouze oddělovací stupeň, i když i zde by bylo vhodné použít typ s nízkým vlastním šumem, ale mám odzkoušeno, že vyhoví libovolný vf tranzistor z mezifrekvence TV přijímačů (tranzistory z tunerů si schovávám pro VKV). V nouzi je možno použít i nf typ z řady KC, na KV mají slušné zesílení. V každém případě si zde zase pohrajeme s nastavením jeho pracovního bodu pomocí změn hodnot odporu R9 tak, aby šum na výstupu při odpojené anténě byl co nejmenší.

Cívky vstupního laděného obvodu je možno přepínat (pro různé rozsahy) pomocí vhodného přepínače, třeba i tlačítkový ISOSTAT, já jsem zrovna jako na potvoru neměl žádný po ruce a tak jsem si vzpomněl na dřevní doby radioamatérizmu, kdy se používaly výměnné cívky navinuté na paticích nožičkových elektronek (perlička: špičkový přijímač HRO americké výroby používal výměnné cívky také, s takovým úspěchem, že Německá armáda celý přijímač sprostě okopírovala a vyráběla pod názvem KST Korting (o má být přehláskované)). Ale  zpět: takže jsem použil tříkolíkový nf konektor DIN, na který jsem přilepil epoxidem cívkové kostřičky a bylo po problému. Počty závitů cívek raději zde neuvádím, jelikož nevím, jaké kostřičky a jaké jádra použijete, ale doporučuji prostudovat články Laděné obvody 1 až 4 na tomto webu. Jistě zde najdete odpověď, ostatně – být radioamatér neznamená pouze otrocké kopírování návodů, ale také trochu vlastní tvůrčí fantazie a učení...... Sorry.

Zdroj http://qrx.narod.ru