ZESÍLENÁ KRYSTALKA

Nedávno zde vyšel popis úprav krystalky, aby zachytila více stanic a měla větší hlasitost. Po dalších testech ale vyšlo najevo, že pokud máte blízko nějaký středovlnný rozhlasový vysílač, není tak složitá konstrukce příliš nutná, celé zapojení se dá zjednodušit. Jak? Sledujte.

V přijímači jsou použity dva tranzistory BC547 nebo podobné, pokud to chcete vědět přesně, tak tedy TUN (tranzistor univerzální npn) a je určen pro příjem rozhlasových stanic na středních vlnách. Jelikož předpokládám, že tento typ bude stavět někdo, kdo má nějaký vysílač blízko (například v okolí Prahy parádně hraje Country Radio - Zbraslav, v okolí Kolína je výborně slyšet vysílač Liblice, a podobně), proto vynecháme dlouhou drátovou anténu a místo ní použijeme feritovou, jaká se používá v běžných rozhlasových přijímačích. Na výstupu jsou opět zapojeny sluchátka od přehrávače MP3 nebo podobné, jak to bylo popisováno v předešlém výše zmíněném článku.

Podíváme se na schéma zapojení a začneme s popisem od vstupu signálu do přijímače. Úplný začátek cesty přijatého signálu samozřejmě vždy začíná anténou, zde to je feritová anténa FA skládající se z feritové tyčky o průměru kolem 8 mm o délce minimálně 100 mm, na které jsou navinuty dvě cívky L1 a L2. Počet závitů cívky L1 závisí na tom, jaký rozsah kmitočtů chceme přijímat, zda střední či dlouhé vlny (které ale bohužel u nás již končí). Ale pokud by někoho DV zajímaly, třeba pro poslech zahraničních stanic (pokud ještě existují), tak cívka L1 bude mít 250 závitů vodičem o průměru 0,1 až 0,2 mm navinuto těsně závit vedle závitu. V případě požadavku příjmu stanic na středních vlnách (SV, MW) což asi bude častější případ, bude mít L1 60 závitů vodičem o průměru 0,2 až 0,4 mm. V obou případech je ale vazební cívka L2 stejná, je navinuta deseti závity stejného vodiče, jako L1. Rozmístění vinutí je znázorněno na následujícím obrázku.

Cívky nevineme přímo na ferit, ale na papírovou trubičku vzniklou navinutím několika vrstev slabšího papíru na feritový trámec tak, aby se dalo hotovou cívkou posouvat. Konce vinutí zajistíme před samovolným rozvinutím převázání nití, parafinem ze svíčky, nebo pomocí tavné pistole. K naladění přijímače na požadovanou stanici slouží ladicí kondenzátor C1, pokud se vám nechce jej kupovat, vyskytuje se téměř ve všech vyřazených tranzistorových přijímačích. Kondenzátor má dvě sekce, u nichž se mění kapacita dle úhlu natočení hřídelky v rozmezí od 5 do 250 pF (a často ještě mívá dvě další sekce pro VKV rozsah). Obě sekce propojíme dohromady (paralelně) podle obrázku, čímž získáme ladicí kondenzátor s kapacitou 10 až 500 pF.

 

Vybraný signál, naladěný vstupním obvodem C1 – L1, je z vazební cívky L2 přiveden na vysokofrekvenční zesilovač s tranzistorem T1. Je to naprosto běžný, klasický zesilovací stupeň v zapojení se společným emitorem. Zesílený signál přichází na detektor tvořený dvojicí germaniových diod D1 a D2 v zapojení jako zdvojovač napětí. Při pájení diod na plošný spoj je nutno dát pozor na jejich polaritu, barevná značka na jejich pouzdře označuje vývod katody



Získaný nízkofrekvenční (akustický) signál si dále zesílíme v zesilovači s tranzistorem T2 opět zapojeným se společným emitorem. Rozdíl oproti prvému zesilovacímu stupni je v tom, že tento má v obvodu kolektoru místo odporu připojeny sluchátka. Opět doporučuji, jako v předešlém popisu, zapojit obě sluchátka do série, tím se zvýší jejich impedance, tranzistor je méně zatěžován, a co hlavního – sníží se odběr proudu z baterie. Pokud je připojujeme pomocí  jacku (džeku), připojíme k přijímači oba vývody stereo (levý a pravý kanál), základní (původně kostra) nikam nepřipojujeme. Přijímač napájíme z ploché baterie 4,5V nebo ze síťového zdroje 5V.

Přijímač je sestaven na desce plošného spoje:

na dalším obrázku je znázorněno rozmístění součástek:


Námět k této konstrukci – Радиоконструктор 4-2005