VYLEPŠENÍ PRVÉHO RÁDIA

Nedávno jsem zde popisoval, jak si postavit své prvé rádio, jeho schéma je pro připomínku na dalším obrázku.

Vím dobře, co jste zjistili, že to není „to pravé ořechové“, má nějaké ty nedostatky, malou citlivost a selektivitu. V dalším povídání se dozvíte, jak si toto své rádio jednoduše vylepšit,  a v dalších článcích, které budou ještě následovat jak si jej upravit pro příjem (nejen) rozhlasových stanic na krátkých vlnách, kde nás čeká teprve to správné dobrodružství.

Samozřejmě, že různých metod pro vylepšení přijímače je povícero, my si ale zde představíme metodu „MÁLO + HODNĚ“, tedy přesněji málo známou a hodně jednoduchou. Až budete v oboru radiotechniky, a zvláště vysokofrekvenční techniky poněkud zběhlejší, jistě narazíte na pojem „činitel jakosti Q“, zatím si nebudeme komplikovat život, a bude stačit, když si řekneme, že se jedná (v tomto případě) o jakost laděného obvodu. No a jedeme dále. Existuje také jedno zajímavé zapojení, kterému se říká „násobič Q“ a dokáže mnohonásobně zvětšit Q laděného obvodu, ke kterému je připojen. Co to má za následek? No přece na laděném obvodu se pak nakmitá mnohonásobně větší napětí, a také se zúží jeho propustná křivka, což nám přináší větší selektivitu (rozlišení jednotlivých signálů).

Na dalším obrázku je nakresleno schéma jednoho takového zjednodušeného násobiče Q s tranzistory T2 a T3. Napájecí napětí je přivedeno přes odpor R5 na potenciometr R4 a jako stabilizátor napětí 1,8 V je řešen pomocí parametrického stabilizátoru s červenou světelnou diodou LED. Hodnotu napětí, a tím i stupeň zvětšení jakosti obvodu Q nastavujeme pomocí potenciometru R4. Tranzistory můžeme použít libovolné křemíkové vodivosti P-N-P, na zde použitých kmitočtech pracují úplně všechny, typy uvedené ve schématu jsou dokonce schopny pracovat na kmitočtech nad 300 MHz.

Při pohledu na další obrázek, zapojení upraveného přijímače, vidíme jednu zásadní změnu původního zapojení. Pokud si odmyslíme připojení výše uvedeného násobiče Q, může nás překvapit přehozené zapojení cívek L1 a L2, původní vazební cívku L2 nyní budeme používat pro vazbu s anténou, čímž se nám opět odlehčí laděný obvod L1 – C1, tedy bude méně zatížený.

A nyní k obsluze násobiče Q. Opatrně protáčíme potenciometr R4 a hledáme charakteristické klapnutí, tedy důkaz, že násobič funguje a právě rozkmital vstupní obvod. Když nyní budeme přijímač prolaďovat ladicím kondenzátorem C1, jednotlivé stanice se nám ozvou typickými hvizdy. V okolí kmitočtu stanice při přibližování zprava i zleva tón klesá, až při přesném naladění klesne až k nule. Pak stačí jemně zmenšit (vytočit doleva) R4 až kmity vysadí, a na výstupu přijímače se ozve pořad stanice s mnohem větší hlasitostí, než jak jsme byli zvyklí z původního zapojení tohoto přijímače. Jako další bonus také uslyšíme stanic mnohem více.

Zde samozřejmě musí následovat jedno důležité upozornění. Když nám násobič Q rozkmitá vstupní laděný obvod, vzniká tím vlastně malý vysílač, který může rušit okolní posluchače. Proto s knoflíkem potenciometru R4 zacházíme velice opatrně, zvláště máme-li venkovní anténu. Kmity mají nasazovat a vysazovat lehce, měkce a ve stejné poloze běžce potenciometru R4 při obou směrech pohybu, bod nasazování a vysazování by se neměl „lepit“.

Ještě jedno maličké povídání, zatím mimo hlavní téma. Jak jsem se zmínil již v úvodu, je dosti možné, že časem se budete chtít podívat i do kouzelného světa krátkých vln, a pak se vám dnes popsaný doplněk může převelice hodit, zatím jenom prozradím, že na těchto vlnách se vyskytují nejen stanice pracující AM, jak jsme si vysvětlili minule, ale také SSB (vysílají pouze jedno postranní pásmo, bez nosné vlny) a také, což vás asi překvapí díky kampani odporu proti CW – tedy nemodulovaná telegrafie. V obou těchto druzích provozu musíme malinko vstupní obvod rozkmitat, abychom nahradili chybějící nosnou vlnu. Ale blíže na toto téma zase příště, jen předem prozradím, že na krátkých vlnách budeme používat opatření proti rušení okolních posluchačů.

V případě, že by jste měli problémy se správnou funkcí násobiče, žákům v kroužku se osvědčilo na cívce L1 udělat odbočku přibližně v jedné třetině závitů od zemního konce a propojku báze –  kolektor mezi T2 a T3 vyvést na onu odbočku.