JEDNODUCHÝ VF ZESILOVAČ

PRO ZPĚTNOVAZEBNÍ PŘIJÍMAČ

Vlastnosti zpětnovazebního přijímače mohou být podstatně vylepšeny přidáním vysokofrekvenčního zesilovače. Navíc zde je další výhoda – při utažené zpětné vazbě, když se vstupní obvod rozkmitá, dochází k vyzařování zpět do antény. No a tento přidaný zesilovač nám výhodně anténu izoluje, nepustí kmity zpět, takže nedochází k rušení okolních posluchačů.

Dalším problémem zpětnovazebních přijímačů je, že vlivem připojení antény a také při změnách její polohy (například ve větru) se přijímaný kmitočet mění a stupnice přijímače pak nesouhlasí. Tento problém také zmizí při použití popisovaného zesilovače, zároveň se zvýšením citlivosti přijímače. Tento zesilovač má nízkou impedanci na vstupu a vysokou na výstupu, což nám umožňuje dobré přizpůsobení ke vstupu přijímače. Zapojení tohoto zesilovače je na obrázku 1. Kondenzátor C1 na vstupu chrání zařízení před napětím, které by se mohlo objevit na anténě.

Obrázek 1

Zesilovač je napájen ze zdroje s napětím 9V. Na emitoru tranzistoru by mělo být proti zemi napětí 8,3V, jeho velikost je určena hodnotou odporu R2. Odpor R1 volíme v závislosti na použité anténě, ale v naprosté většině případů vyhoví hodnota uvedená ve schématu. Pokud je délka antény kolem 15 metrů a je zavěšena ve výšce alespoň 10 metrů, systém funguje skvěle. Vysokofrekvenční tlumivka v kolektorovém obvodu by měla mít hodnotu kolem 1 mH, vhodná hodnota se dá vyzkoušet v průběhu uvádění do chodu. Ve schématu jsou naznačeny dva způsoby připojení předzesilovače k přijímači. Při použití vývodu s kondenzátorem C4 bude mít přijímač lepší selektivitu, ale pokud používáte anténu krátkou a nízko zavěšenou, je výhodnější druhý způsob připojení, vývodem s kondenzátorem C3. V tomto případě bude mít  přijímač vyšší citlivost, ale nižší selektivitu. Mnoha pokusy bylo zjištěno, že parametry zesilovače se zlepší, pokud mezi zásuvkou antény a odporem R1 připojíme do série cívku s indukčností kolem 50 uH.

Obrázek 2.

Pokud někdo požaduje připojit tento zesilovací stupeň k elektronkovému přijímači, i to je možné, s drobnými úpravami podle obrázku 2. Abychom nemuseli používat zvláštní zdroj pro jeho napájení, jednoduše využijeme toho, že v přijímači máme k dispozici střídavé napětí pro žhavení elektronek, obvykle 6,3 V. Toto napětí usměrníme a vyhladíme elektrolytickým kondenzátorem s velkou kapacitou. Vzhledem k malému odběru proudu se na kondenzátoru objeví dostatečně velké napětí pro napájení. Pro vazbu s anténou je zde použita sada kondenzátorů C1 až C3 s přepínačem, takto zvolíme co možná nejvhodnější vazbu s anténou. Vazba s přijímačem by měla být co možná nejkratší, na obrázku jsou znázorněny dva způsoby – stejně jako v předešlém případě připojení přes kondenzátor C6 poskytuje vysokou citlivost, a přes kondenzátor C5 zase lepší selektivitu.

Zpracováno dle: http://ham.koshkavdome.com/
Charles Kitchin N1TEV