CO SE STARÝMI CD

K autorovi tohoto povídání:
Bylo nebylo, na internetu se vyskytoval kutil s přezdívkou KRYSATEC.  V současné době již je z důvodu své nemoci v útlumu, ale některé z jeho nápadů by mohly oslovit celou řadu začínajících kutilů, bohužel ale jeho stránky již neexistují. Nezbývá mi tedy, než některé z jeho nápadů postupně zveřejnit zde. No – co se dá dělat, předávám slovo Járovi:

Onehdy jsem se tak díval na krabici starých CD a říkal si, co s nimi. Krom toho, když kupujete CD balené po 10ks, často je v krabičce či balení jeden i dva kusy "CD" jen jako vložka z plexiskla, čili bez folie. Jiná levná CD se zase vyznačují tím, že na straně na kterou se nevypaluje není žádný popis, zato je tam krásný matný bílý či béžový lak. To se ovšem krásně hodí!

První co mne napadlo, byly knoflíky s ryskou či popisem a stupnicemi, neb na takový průměr jich vejde hodně. Jedna možnost je použít jakýkoliv knoflík (který jde lepit vteřinovým lepidlem) a na plexi udělat rysku, která se vyplní případně barvou. Tím získáme veliký knoflík pod který můžeme dát stupnici nakreslenou např. na počítači - nebo také ještě jedno CD coby stupnici. Na bílá CD šlo kreslit nejen popisovači na CD, ale i měkkou tužkou a kružítkem! Stupnice je pak pevná, kdežto ryska s knoflíkem se otáčí. Jde to ovšem i tak, že ryska je pevná, a otáčíme stupnicí, v tom případě nalepíme na knoflík bílé CD - nebo ho nalepíme na mezikus, který je upevněn přímo na hřídelce a otáčíme přímo CDčkem, coby  extra velkým knoflíkem.

Velikost CD nám navíc umožní i takové "psí kusy", jako je spirálová stupnice pro ladící kondenzátor, co má na změnu kapacity jednu a půl či dvě otáčky! Všechna popsaná provedení jde jednoduše vyrobit a hodí se jednak na zkušební konstrukce, druhak na různé generátorky a pod. s více stupnicemi či vícepásmové laděné obvody. Pochopitelně, že stejně můžeme použít i "miniCD". (viz obrázky - autorem snímků je "Macrohenry")

Mnohem zajímavější věcí je ale druhá možnost: voštinové cívky! To je věc už dnes neviděná, ale před asi 70ti léty zcela běžná. Opět se na ně hodí CD bez folie (obávám se, že folie na kterou se vypaluje bude vodivá a tak by dělala zkrat). Taková cívka je pak zcela plochá, má velmi malou mezizávitovou kapacitu, ale lehce se vyrábí. Já jsem zkoušel cívku pouze s pěti výřezy (vždy musí jít o lichý počet aby se závity míjely tak jak mají!) ale myslím, že by při troše opatrnosti šlo vyřezat i 7 zářezů. Na z 90% plné "CD" jsem navinul závity drátem asi 0,23mm vcelku volně, tj. nesnažil jsem se o co největší počet, a vyšla mi cívka o indukčnosti asi 340uH. Z toho odhaduji, že při pečlivém vinutí drátem např. 0,2mm by se dalo dopracovat i k asi 1 až 1,4mH což už stačí i k ladění v pásmu DV, pokud použijete ladící kondenzátor 500pF či více. 340uH ladí s kondenzátorkem asi 300pF přes celé střední vlny.

A proč takové cívky? No kromě toho, že to je "dobrá stará škola" a mají dobré parametry (zvláště vinuté vf lankem), tak prakticky nic nestojí. Vzduchové cívky na trubce z novoduru mají mnohem větší mezizávitové kapacity a navíc trubka nemusí být po ruce, cívky na feritové tyčce spotřebují mnohem méně drátu, ale zase vy spotřebujete mnohem více času se sháněním tyčky! Navíc jsou ideální na hrátky s jednoduchými přijímači od krystalky po zpětnovazební - jistě, i na feritu jde posouvat např. vazební cívky a zkoušet "co to udělá, když.." ale u těchto cívek je jednoduchá možnost jak měnit vazby: stačí např. použít malinký "pant" a upevnit cívky tak, aby se daly zavírat jako listy knihy. Tím se jejich vazba bude měnit z maximální (když jsou na sobě) po nulovou, kdy jsou na sebe kolmo. No a tak můžeme lehce měnit vazbu s anténou, nebo mezi dvěma laděnými obvody či zpětnou vazbu!

Hlavní problém je ale jak udělat výřezy pro vinutí cívky. Pilkou to nejde, to ani nezkoušejte, ale krásně to jde "flexkou" čili rozbrušovačkou - ono se to více taví, jak řeže, ale když si dáte "flexku" do držáku či svěráku, jde to dobře a nepraskne to! Podotýkám ale, že jsem zkoušel jen 5 zářezů, takže cívka byla spíše pětiúhelník jak cokoli jiné. Otavené hrany se opatrně odlomí či zabrousí.

Další věcí, kterou jsem ale osobně nezkoušel, by byly veliké ladící kondenzátory, jenže na to je potřeba nejlépe samolepící a vodivá folie. Ta existuje, ale zatím se mi ji nepodařilo sehnat. Nicméně pokud opět použijeme jen ty plexiCD bez vypalovací folie uvnitř, šly by vyrobit jednoduché ladící kondenzátory různé kapacity a s ohledem na tloušťku CD i na dost vysoká napětí.

Možná si říkáte, proč vyrábět takové děsy, když "všechno jde koupit". Problém je, že nejde. Ladící kondenzátory jsou v doprodeji a "nové ze západu" stojí stovky korun, feritové tyčky leckde neprodávají "neb by se to cestou rozbilo a kdo to má pak reklamovat" a o knoflících raději nemluvím. Pokud jde o ceny, tak za takový pěkný knoflík koupíte i hrst tranzistorů. No a pokud vedete nějaký kroužek pro děti, jistě není reálné stavět krystalku v ceně několik set korun (ladící kond od Conrada, ferit buhví odkud, knoflíky za 15-30korun kus, velký za 80...). Osobně se snažím najít cesty ve stylu "proč to kupovat, když to jde jinak", neb v době, kdy pasivní součástky a mechanické prvky často stojí deseti i vícenásobky prvků aktivních jiné cesty prostě není. A pokud jde o to, někoho něco naučit o základech přijímačů, tak aby se něco naučil o vazbách a laděných obvodech, co má na co vliv a jaký, jak se nastavují pracovní body, etc., a má to být "levně", nemá smysl "levně" začínat na "nepájivém poli" (neb pak dotyčný neumí pájet...) se "šváby" (neb netuší, jak fungují) a na FM (neb tam zas mu kmitá kde co a netuší proč). Ostatně každý potvrdí (doufám..), že ty tzv. nejjednodušší přijímače (reflex se zpětnou vazbou) jsou nejsložitější na nastavení a získá se na jejich stavbě nejvíce zkušeností.