Výroba cívek.  
Ladislav Smrž

Přesto, že cívka vypadá tak jednoduše, její  výroba vyžaduje určitou zručnost a numerickou přesnost. Není se však čeho bát, v nejhorším případě se nám to prostě jen nepodaří. Ale proč myslet na nejhorší ?!

Málokdy máme po ruce hotovou kostru cívky, obvykle si ji musíme sami vyrobit. Skládá se z vnitřní trubky, na niž se vine drát, a ze dvou čel, která zabraňují sesmeknutí drátu. Trubku můžeme vyrobit z tenké lepenky, kterou stočíme nebo složíme do potřebného tvaru (kulaté a hranaté cívky) a dobře sklížíme. Můžeme ji také stočit z proužku silnějšího papíru za ustavičného klížení. Sílu stěny trubky volíme asi 2 až 3mm. Po vyschnutí má trubka pevnost dřeva. 
K trubce přiklížíme obě čela, raději silnější, aby cívka byla pevnější. Materiál je dřevo nebo silnější lepenka. Při klížení nejprve nasuneme na trubku obě čela do jejího středu, konce trubky dobře naklížíme a čela tam posuneme. Otvor čel musí být těsný.

Rozměry cívky určíme podle počtu potřebných závitů. Nezapomínejme, že při výpočtu musíme uvažovat tloušťku drátu s izolací. Chceme-li opačně určit, kolik metrů drátů se na určitou cívku spotřebuje, nalezneme si nejprve průměr tzv. středního závitu. Je dán polovičním součtem průměru čela cívky a vnějšího průměru její trubky; označíme jej d. Délku středního závitu vypočteme podle známého vzorečku o = Pi.d a násobíme ji počtem závitů. Tím dostaneme celkovou délku drátu. Například pro průměr čela cívky 50mm a průměr trubky 20mm je průměr středního závitu 
             d = (50+20) : 2 = 35mm.
Při celkovém počtu závitů 1000 je délka potřebného drátu:  
             3,5 . Pi . 1000cm=110metrů.
Největší možný počet závitů u hotové cívky určíme z rozměrů. Dělíme-li délku cívky průměrem drátu a jeho izolace, dostaneme počet závitů v jedné vrstvě (zaokrouhlený na nejbližší celé číslo). Dělíme-li výšku průřezu cívky průměrem drátu, dostaneme počet vrstev. Násobek obou hodnot je celkový počet závitů.

Při výpočtech je třeba všude počítat se stejnými jednotkami. Teprve ve výsledku můžeme jednotky volně měnit, například na metry a pod. 
Před navíjením se drát zajistí tím, že se prostrčí otvorem vyvrtaným v čele cívky těsně u její trubky. Nezapomeňme ponechat dostatečnou délku pro přívod. Potom vineme závit vedle závitu. Jednotlivé vrstvy izolujeme tenkým papírem. Je-li cívka pro vyšší napětí, napustíme papír šelakovou politurou.
Jsou-li na cívce dvě samostatná vinutí, izolujeme je několikanásobnou vrstvou napuštěného papíru nebo pruhem plátna rovněž tak připraveného.  Stejně izolujeme i poslední vrstvu vinutí a pro lepší vzhled ji přilepíme pruhem knihařského plátna. 
Silnější drát vyvedeme přímo. U slabšího nastavíme začátek a konec silnějším drátem, který bude sloužit jako přívody. Nastavené místo opatrně spájíme a dobře omyjeme. Jako redukčního prostředku užijeme kalafuny, abychom předešli pozdější oxidaci. Spájená místa izolujeme proti sousedním závitům přehnutým proužkem tenkého papíru. 
Poslední závit zajistíme tím, že jej ovineme tenkou nití nebo vytvoříme pevně staženou smyčku. Drát z cívky opět vyvedeme otvorem v jejím čele.

Tormovy poznámky.
Text pochází z roku 1956 a je notně poplatný době a tehdejší technologické bázi. Je nutno zdůraznit, že i přes pro dnešního čtenáře půvabnou archaičnost představovaly texty páně Smržovy solidní základ pro celou jednu generaci budoucích elektrotechniků a radioamatérů. Pokud se rozhodnete některou konstrukci pro vlastní potřebu napodobit, je nutná krajní opatrnost !
Texty pro WEB vzniknuly opisem z původních zdrojů (AR, Radioamatér, Zápisky budoucího elektotechnika), při snaze maximálně zachovat formátování originálu i dobové odchylky z pravopisných norem.