A nyní jedna specialitka pro milovníky (relativně) nedávné historie – návod na stavbu miniaturního vysílače z roku 1948. Potěšte se rozdílem mezi touto a dnešní technikou….

Řada našich amatérů jistě uvítá návod na sestrojení malého „kapesního“ vysílače pro telefonii na 80 metrovém pásmu, pracujícího s anodovým napětím pouhých 25 až 30 V. Autor článku použil ve svém vysílači americkou elektronku 1LN5 jejíž žhavicí napětí je 1,5 V, náš vysílač přizpůsobený evropským poměrům bude však jistě dobře pracovat i s některou z osvědčených již pentod například RV2,4P700 nebo RV2,54T3 které dobře pracují již při nízkém anodovém napětí (30 voltů). Celý aparát včetně miliampérmetru, žhavicí baterie a malé anodky je vmontován do hliníkové schránky rozměru 7x16x6 cm. Vysílač pracuje jako CO s modulací brzdicí mřížky. Za modulátor poslouží nám citlivá uhlíková telefonní vložka, napájená přímo ze žhavicí baterie a zapojená na mikrofonní transformátor běžného typu 200 ohmů, jehož sekundár je připojen jednak na brzdicí mřížku vysílací elektronky, jednak přímo na kostru. Stupeň promodulování je závislý na druhu použité vložky a na výši napětí dodávaného mikrofonní baterií. V případě, že by žhavicí napětí elektronky nestačilo k řádnému promodulování, můžeme místo mikrofonní baterie použít i anodový zdroj, zařadíme-li do série s mikrofonem vhodný odpor, který by přizpůsobil napětí anodky vhodnému provoznímu napětí našeho mikrofonu. Ježto nám při provozu tohoto „VY QRP“ vysílače nesvítí žádná žárovička ani v anténě ani v absorpčním kroužku, je nutno zařadit do anody miliampérmetr s rozsahem do 1 mA při anodovém napětí do 30 V a 5 mA při anodě 45 až 90 V.

Při prohlídce zapojovacího vzorce vysílače udiví nás jistě přílišná hodnota mřížkového odporu R1 250 000 ohmů a skutečnosti, že anoda je připojena na řídicí mřížku přes malý kondenzátorek C1 o kapacitě asi 5 cm. Bez tohoto kondenzátorku by však náš QRP vysílač při tak nepatrném anodovém napětí vůbec neosciloval, a abychom dosáhli jeho správné činnosti při použití telefonie ve třídě C, je nutností užít vysoký mřížkový odpor.

Při ladění nařídíme nejprve otočný kondenzátorek C2 kapacity 50 cm v anodovém okruhu tak, aby nám miliampérmetr ukázal co nejmenší pokles a tím také skutečnost, že nám osciluje CO; připojíme pak anténu, která je připojena na anténní okruh cívky s otočným kondenzátorkem 50 cm. Tento anténní kondenzátor nařídíme tak, aby nám miliampérmetr ukazoval co největší výchylku a vzestup anodového proudu, ovšem za předpokladu, že nám krystal dosud osciluje.

Cívky L1 a L2 jsou vinuty na kostře průměru 2 cm smaltovaným drátem 1mm silným. L1 má přibližně 25 až 50 závitů těsně vedle sebe vinutých. Počet závitů anténní cívky je závislý na druhu použité antény a pohybuje se kolem 20 závitů. Je vinuta na stejné kostře ve vzdálenosti 1 až 2 mm od horkého konce anodové cívky.

Vysílač nás v provozu překvapí silnou a čistou modulací a značným dosahem slyšitelnosti; celková váha včetně žhavicí a anodové baterie je necelý 1 kg.

Krystal je běžný pro pásmo 3,5 Mc; vf tlumivka v anodovém okruhu je malý typ IDEIX, fixní bloček, zapojený mezi zemí a anodovým okruhem má 2 000 cm. Zapojovací vzorec je tak jednoduchý, že k němu není třeba žádných dalších vysvětlivek; vlastní stavba nebude proto žádným problémem i pro začátečníka.

Poznámka: V původním schématu bylo několik chyb, takže by tento vysílač nepracoval, zde jsou opraveny. Údaje o hodnotě kapacity v cm a kmitočtu v Mc není překlep, používám původní dobové značení.