DETEKTOR ŠTĚNIC

Inspirace РАДИО № 10, 1998

 

V posledních letech se (bohužel) dosti rozšířil odposlech rozhovorů pomocí miniaturních vysílačů, bezdrátových mikrofonů, lidově zvaných "štěnic". Na různých webových stránkách je jich popsána celá řada, jednodušších i složitějších, také na trhu se vyskytují v nejrůznějších cenových relacích (třeba až do 10 000 Kč). Pro jejich vyhledávání se dají použít speciální přijímače, tzv. scannery, které pracují v širokém rozsahu kmitočtů – od kilohertz až do gigahertz. Takové přijímače ovšem jsou dosti drahé, takže se tento problém pokusíme vyřešit jednoduššími prostředky. Jsme přece bastlíři, tak na něco takového si přeci troufneme taky.

 

Zde popsaný vyhledávač mikrovysílačů je zařízení, které používá jak zvukovou, tak i světelnou signalizaci výskytu vysokofrekvenčního (rádiového) vyzařování, s vysokou citlivostí v celém rozsahu kmitočtů až do 1 GHz. Například "štěnici" s vyzařovacím výkonem 1,5 mW najde ve vzdálenosti do 10 cm. Konstrukce je velmi jednoduchá a přístupná dokonce i kutilům, kteří nemají větší zkušenosti se stavbou elektronických zařízení a jsou v ní použity běžně dostupné součástky. Další výhodou je, že má malé rozměry i hmotnost, takže se dá snadno přenášet v kapse. Jeho obsluha je také velmi jednoduchá, protože obsahuje pouze jediný ovládací prvek – vypínač napájení.

 

Zapojení vyhledávače je na obrázku 1. Po přiblížení antény ANT k místu, kde je ukryta štěnice se v ní naindukuje vysokofrekvenční napětí, které přes kondenzátor C1 je přivedeno na vf zesilovač osazený tranzistorem T1. Hodnota kapacity kondenzátoru C1 nám určí dolní hranici přijímaného kmitočtu – čím je jeho hodnota menší, tím méně převede nízké kmitočty. Jeho hodnotu volíme tak, aby vyhledávač nereagoval na nízkofrekvenční rušení z rozvodné sítě, tyristorových regulátorů napětí, mazacího generátoru magnetofonu a podobně.

Obrázek 1 – schema vyhledávače štěnic

 

Za vf zesilovačem následuje diodový detektor D1, signál pak postupuje přes filtr C4 – L1 a odpor R6 na vstup stejnosměrného zesilovače s tranzistory T2 a T3. Odpor R6 sice poněkud sníží citlivost vyhledávače, ale je důležitý kvůli zmenšení vlivu rušení všudypřítomným síťovým kmitočtem 50 Hz. Zesílený stejnosměrný proud z výstupu zesilovače spouští kmitání multivibrátoru s tranzistory T4 a T5, do jejichž kolektorového obvodu je připojeno piezoelektrické sluchátko, jaké se nachází v různých hračkách, budíkách a podobně. Ve vzorku jsem použil sluchátko z "hrací" pohlednice. Mimo zvukové signalizace je zde ještě použita LED, která svým svitem rovněž signalizuje přítomnost "štěnice". Čím je silnější signál "štěnice", tím více teče proudu přes tranzistor T3 a tím je i silnější akustický signál a také samozřejmě svit LE diody. Pomocí antény "očucháváme" jednotlivé podezřelé předměty v místnosti, například elektrické krabice, vypínače, zásuvku, telefon atd., a sledujeme, kdy se hlasitost zvyšuje.

 

Zvětšení citlivosti detekce při malých úrovních vf signálu docílíme tím, že na detekční diodu D1 přivádíme přes odpor R4 předpětí stabilizované obvodem R5 – T6 (tranzistor je zapojen jako Zenerova stabilizační dioda), čímž se nám pootevře dioda D1 a tranzistor T2. Odpor R4 vybereme tak, aby signalizace byla co nejcitlivější, ale bez přítomnosti signálu byla vypnuta, a aby se nespouštěla při změnách okolní teploty. Vřele doporučuji vybrat tranzistor T2 s co nejmenším zbytkovým proudem.

 

Dioda D1 je libovolná vysokofrekvenční křemíková, Zenerovu diodu D2 volíme pro napětí 5 až 7 V, led D3 opět libovolná. Při výběru tranzistorů (mimo T3, ostatní jsou libovolné Si NPN, například z řady KC a podobné),  jsme omezeni pouze tím, aby měly co nejmenší zbytkový proud, jak již bylo uvedeno. Tranzistor T3 je Si PNP, ve vzorku jsem použil KF517, jelikož jsem jej měl právě po ruce. Čím větší bude zesilovací činitel tranzistorů, tím bude zařízení citlivější. Tlumivka L1 má indukčnost kolem 1 až 2 mH, ve vzorku byla navinuta na toroid ze zdroje starého počítače 180 závitů vodičem o průměru 0,12 mm. Anténa byla použita teleskopická z malého tranzistoráčku, o celkové délce 32 cm. Delší anténa je skoro i zbytečná.

 

Ostatní součástky:

C1       75pF                           R1       M27                            R8       1k

C2       47n                              R2       5k6                             R9       22k

C3         1n                              R3       120                             R10     22k

C4       47n                              R4       M18                            R11     1k

C5       10n                              R5       M1

C6       10n                              R6       3k3

C7       10M                            R7       330

 

A můžeme přejít k nastavování. Začneme s kontrolou předpětí pro diodu D1, dočasně odpojíme kondenzátor C3 a místo odporu R4 připojíme odporový trimr s hodnotou kolem M56. Jemně pootáčíme jeho běžcem, až na výstupu nebude slyšet zvuk. Pak zařízení položíme pod stolní lampu, nebo jej vyneseme na sluneční světlo – na výstupu by se měl znovu objevit signál, který s ohřevem nabírá na intenzitě. Pak trimr odpojíme, změříme jeho nastavenou hodnotu a místo něj použijeme pevný odpor s hodnotou jeden a půlkrát větší. Tím docílíme toho, že zařízení bude pracovat spolehlivě v běžném rozsahu teplot.

 

Zařízení vestavíme spolu s teleskopickou anténou do krabičky z umělé hmoty, doporučuji na tu část antény, která je v krabičce, navléknout bužírku. Zvenčí na krabičku přilepíme proužek měděné folie, kterou propojíme se společným vodičem (záporný pól zdroje). Při vyhledávání štěnic se folie dotýkáme prstem, čímž vznikne jakási "protiváha", která zvýší citlivost, po nalezení signálu budeme další hledání provádět se sníženou citlivostí – tedy bez dotyku na folii, tím se zvýší přesnost určení místa uložení "štěnice".